Polský roadtrip I.: Gdaňsk

Máte rádi roadtripy? Já je miluju! Celým srdcem zbožňuji tu chvíli, kdy se auto(bus)  rozjede nebo vzlétne letadlo a vy z okýnka pozorujete ubíhající krajinu a hlavu máte plnou plánů a představ. Někdy mi přijde, že cesta je zajímavější než cíl – právě během ní dojde k té zvláštní chvíli, kdy ze sebe setřepete všechny starosti a povinnosti a jediné, na co myslíte je nadcházející dobrodružství… A není to očekávání ta nejlepší část cesty? A tak jsem se v půlce léta vydala se dvěma stejnými šílenci na výlet do Polska, kde cesta byla vlastně cíl…

Vše začalo ve skupině na facebooku. Nedělám si srandu. Ve skupině Cestování, spolucestování, cestovatelská seznamka se odvážná Zuzi zeptala, jestli by s ní někdo neměl zájem vyrazit do Gdaňsku. A ozvala jsem se jí já a Lukáš. A největší plot-twist? Lukáše znám od svých patnácti let ze svých rodných Karlových Varů! Nedělám si srandu.

Po plánování a vymýšlení jak ušetřit a co vidět jsme konečně dali dohromady bojový plán. Pojedeme autem z Prahy do Varšavy a odtamtud poletíme do Gdaňsku (zpáteční letenky asi za 250,-). A za dva dny zpět s tím, že si po cestě prohlídneme Varšavu, Lodž a možná i Vratislav. Nádhera, ne?

Z Prahy jsme vyjížděli ve tři ráno. A já půl hodiny před tím dopisovala bakalářku, kterou jsem posílala konzultantovi na kontrolu se slovy „Přeji hezký zbytek večera.“ Prostě klasika… V každém případě nás čekala slušná jízda s tím, že nikdo z nás od rána předchozího dne nespal… Lukáš dojel těsně před Vratislav, kde mi předal auto a vytuhl. Zuzi klimbala už před tím. Tak jsem si pustila retro playlist a pustila se na dálnici… a zpívající dojela až před dopolední Varšavu. Ve Varšavě jsme zaparkovali a zašli na super oběd do turecké restaurace Sedo Balkan Grill – restaurace z venku vypadá jak průměrný zašlý kebab (které já osobně moc nemusím, ale Lukáš je miluje), ale vevnitř je to moc hezké a mají naprosto perfektní čevabčiči. Jen doporučuji dát si poloviční porci – věřte mi, bude vám stačit.

Po obědě jsme se vydali na letiště, které mělo být podle google map asi 40 minut pěšky. Mělo to jeden háček – navigace nás nevedla k hale, ale přímo na runway a obsolutně jí nevzrušovala existence plotů a zátarasů. A protože nám letadlo mělo odlétat za hodinu (gate měl zavírat za půl hodiny) a přesně v tu chvíli mi Ryanair poslal e-mail s tím, že doporučuje, abychom byli na letišti alespoň tři hodiny předem (nejen matematici v tom vidí problém, že?), zvolili jsme raději jistotu a nechali jsme se svést taxíkem. Ještěže jsme v Polsku a stál jen 15 zlatých (asi 90 Kč). Letadlo jsme stihli – a vyrazili do Gdaňsku.

Zapomněla jsem zmínit určitou věc která je pro cestovatele celkem důležitá a která se v průběhu naší cesty výrazně měnila. Počasí. Při výjezdu z Prahy bylo jasno. Ve Varšavě zataženo. A v Gdaňsku už jsme přistávali za deště – který celé dva dny nepřestal. Skvělé… Díky Merlinovi za mojí letní parku ze sekáče pořízenou loni jako suvenýr v Olomouci!

P1000675

Utahaní po dlouhé cestě jste udělali tu nejpolštější (je to vůbec slovo?) věc, která nás napadla – šli jsme to zapít… a k tomu si dát kotel pierogů. Nejlépe se nám sedělo v  baru Amstrdamu, hned za rohem od Zlote bramy. Přiznávám bez mučení, nebyl to můj nejsilnější cestovatelský moment – ale alespoň jsem pořád jedna lokální jídlo, ne?

Druhý den překvapivě pořád pršelo. Takže jsme plán vyvalit-se-na-pláži-na-Helu odložili na neurčito a vydali se na tour de historiezačali jsme plavbou na Westerplatte, poloostrov, na kterém po útoku německých jednotek 1.září roku 1939 začala 2. světová válka. Celý poloostrov protíná naučná stezka s informacemi, občas minete rozvaliny strážní věže nebo kasáren, nic víc se nedochovalo. Na samotném vrchu ostrova je pak pak od roku 1966 postaven památník připomínající hrdinství obránců tohoto místa.

IMG_6928

Naší druhou zastávkou bylo podle mého jedno z nejlepších muzeích ve kterém jsem kdy byla – Europejskie Centrum Solidarności. Solidarita (polsky Solidarność) byla založena v roce 1980 jako odborové hnutí v Gdaňských docích, velice rychle však rostlo na popularitě (během půl roku měla již kolem 10 milionů členů) a její význam začal být i politický. Ve vedení hnutí se angažoval hlavně Lech Walesa. Ke konci léta vyhlásilo hnutí stávku, kterou plánovali ukončit až po splnění jejich požadavků, mezi nimiž byly i věci jako omezení cenzury nebo propuštění politických vězňů. 31. srpna polské úřady s požadavky souhlasily. Uvolnění poměrů v komunistickém Polsku bohužel netrvalo dlouho – v prosinci 1981 byli vůdčí členové pozatýkáni a Solidarita byla postaveny mimo zákon. Nadále však fungovala jako podzemní odboj až do konce 80. let, kdy v lednu 1989 zasedli společně s komunistickou stranu ke slavnému jednání u kulatého stolu. Jejich důsledkem se Solidarita stala legální nekomunistickou politickou stranou Polska – jednalo se o první nekomunistický politický útvar v sovětském bloku.

Muzeum Solidarity je, jak už jsem řekla, jedno z nejlepších muzeí, ve kterém jsem kdy byla. Veškeré informace dokáže poutavě podat tak, že má člověk chuť zjišťovat si další a další detaily – ať už o dějinách něco ví či ne. Sama jsem z dějepisu maturovala, při průchodu jsem si četla všechny cedule, poslouchala audio průvodce i většinu video svědectví a přesto jsem později v kavárně vyhledávala další informace na wikipedii.

Na večer jsme se konečně prošli po centru Gdaňsku a zaskočili jsme na večeři na zapečené brambory a bramboráky do Pyra Baru. A pak už šupky do hajan, protože nás čekalo brzké vstávání a ranní let do Varšavy…

Reklamy