Milý blogísku…

Psali jste si někdy blogísek? A teď nemám na mysli blog v současném pojetí, zaměřovaný na módu, kosmetiku, lifestyle, knihy nebo cestování. Myslím skutečný blog zaměřený jen na jednu jedinou věc – vaší osobu, váš život a vaše zájmy.

Já, jako pozdní výplod generace mileniálů, jsem na blogíscích vyrostla. Během mého dětství již byla elektronika i internet rozšířeny, co však chybělo, byla posedlost „perfektním virtuálním životem“! Za mě bylo populární být EMO a profilové obrázky fotit s bleskem proti (špinavému) zrcadlu. Já vyrostla na ICQ, libimseti a samozřejmě na lide.cz. V rámci jednoho e-mailového profilu od seznamu jste tam získali vstup do malého virtuálního světa Spolužáků, diskuzí, seznamek, chatů, ale hlavně jste získali možnost vytvořit si i svůj blog. A mé před-pubertální já si jej vytvořilo…

Blog už je dávno zrušený, ale všechny články mám stále uloženy. A po všech těch letech jsem si je teď přečetla – a několik hodin jsem se v kuse smála… Někdy čistě nad trapností, ale mnohem častěji nad vtipem a lehkostí, kterým jsem dokázala komentovat svůj život – přísahám, že některé „hlody“ bych v současné době nevymyslela! Ale hlavně mi došla jedna moc důležitá věc – v blogu jsem měla uložené své zážitky, úryvky rozhovorů i vzpomínky na přátele dávno ztracené. A na některé věci jsem už dávno zapomněla a nebýt zápisků uložených v hlubinách mého hard disku, byly by pryč navždy.

A proto jsem se rozhodla, naprosto proti proudu současné blogosféry, vytvořit blog jako by byl rok 2007. Ne proto, že by můj život byl světově zajímavý. Ne proto, že mě láká internetová sláva. Ne proto, že bych byla skvělá spisovatelka. Prostě protože je to můj život a… no, pro mě je zajímavý a komu se to nelíbí, ať mi pravou ruku políbí, že?

Reklamy